 |
|
|
https://portal.mpsv.cz/sz/obcane (dole na stránce)
https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/skoly
https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska
--------------------------------------------------------------------------------------
Dnes jsme se vydali k Hostivařské přehradě. Nejprve jsme vyšlapali kopec, na kterém bývalo keltské hradiště, poté jsme se zchladili na břehu přehrady a kolem mola jsme se dostali až k hrázi. Prohlédli jsme si historickou Hostivař a kolem Botiče jsme se vydali k Hamru. Bylo slunné a teplé počasí, takže zmrzlina a malinovka nám přišly vhod. Výlet jsme zakončili na bowlingu.
Část třídy odjela na poznávací pobyt do Anglie, takže jsme tento týden spojeni s 8. B. Společně s nimi jsme navštívili Národní technické muzeum. Prošli jsme si expozice a podívali se taky do repliky dolu.
V pondělí navštívili žáci pod vedením p. uč. Málek a p. uč. Uhlířové výstavu Evy Jiřičné v Centru současného umění DOX. Více viz Aktuality.
Ve středu jsme navštívili iQLANDII v Liberci. Jeli jsme žlutým autobusem z Černého Mostu. V iQLANDII jsme si dopoledne prohlídli expozice a odreagovali jsme se u společenských her, které tam byly různě rozmístěné. Po obědě jsme měli Forenzní workshop, z kterého nás nejvíce zaujalo odebírání DNA, při kterém jsme se dobře pobavili.
Dnes jsme byli na skvělém dokumentárním filmu Anoteho archa. Další náš třídní zážitek :-) Tento dokumentární film se týkal globálního oteplování a chudého ostrova jménem Kiribati. (Eliška Daňková)
Byli jsme na filmu Anoteho archa. Většina filmu se odehrávala na ostrově Kiribati. Mluvilo se o globálním oteplování. Při tání ledovců zažívá jejich ostrov peklo. Celý ostrov je pod vodou a obyvatelé neví, jak se tomu bránit. Zkoušeli všelijaké strategie obrany před hrozivými vlnami. Většina rodin z toho ostrova se stěhovala do jiných zemí, aby byla jejich celá rodina v bezpečí. Na ostrově žije přes 100 000 obyvatel. Po filmu se spekulovalo o tom, jak se dá šetřit příroda a jak začít používat nekonečné zdroje energie. Hodnocení 3/5. (Vadim Baranjuk)
Byl to velice zajímavý film o lidských problémech. Po filmu jsme mluvili s Honzou, který zachraňuje lesy. My jsme mu dávali různé otázky o globálním oteplování a co můžeme udělat, abychom zachránili naši planetu, a on se nám snažil odpovědět. (Evžen Kresan)
Příběh vánočního stromečku
Byl jednou jeden stromeček, který byl smutný, že jen tak stojí v lese a není svobodný jako ptáci. Když dostal novou bílou čepici ze sněhu, rozhodl se, že půjde spát. Jenže ho najednou zabolelo v kmeni!!! Nevěděl, co se děje, a hrozně se bál. Spadl na zem a byl někam tažen z lesa!!! Omdlel.
Když se probudil, byl v místnosti, kde stáli nějací divní tvorové, držící krabice plné třpytivých a zlatých kuliček. Nevěděl, co dělat, a necítil kořeny!!! Ale přesto stál. Jak je to možné? Podíval se dolů a spatřil takovou plastovou botičku. Když se podíval nahoru, viděl dvě ty malé bytůstky, jak na něj dávají kuličky, řetězy a světýlka. Najednou se cítil šťastný. Takhle ozdobený stál několik dní.
Až jednou pod něj dali nějaké barevné krabice. Děti (dozvěděl se, že se tak ty malé bytosti jmenují) z nich měly radost. Když to ale skončilo, sundali z něj ozdoby a odvlekli jej do tmy a vlhka. Byl sám několik dní, týdnů a možná i měsíců.
Pak se otevřely dveře a on se těšil, že ho zase ozdobí. Ale místo toho byl odtažen na zahradu a hozen – ach neee – do ohně! Ten znal dobře, protože ho v lese zažil hodněkrát. Nečekal nic jiného než bolest, a tak zavřel oči. Ale nic necítil. Pak oči zase otevřel … a byl z něj dým, volně poletující jako pták. Splnil se mu sen. A tak lítal po světě sem a tam, až se rozplynul. (Ondřej Dostál)
Ó, Ty můj Santo
Ó, Ty můj Santo, čekám tu, čekám na to, až uslyším zvonek jako znamení, že už jsi tady. Nezašpiň si ale moc svůj červený kabát, až polezeš komínem. Krb už nehoří, takže máš cestu volnou. Těším se na Tebe, snad Tě i uvidím. Ó, Ty můj Santo, zapřáhni soby. Nalož dárky, ať už jsi tady. (Anna Králová)
O hodném sobovi
Jednoho zimního rána, když jsem se probudil, seběhl jsem schody rychlostí světla, popadl jsem papír a tužku a začal jsem psát. „Milý sobe, jelikož vím, že Ježíšek k nám letos nepřijde (řekli mi to rodiče, že jsem prý moc zlobil a nic si nezasloužím), píšu Tobě. Doufám, že si zasloužím aspoň to natahovací autíčko, o kterém mluvím a sním celý rok. Děkuji moc. Pepík.“ Dopis jsem dal za okno a šel jsem se nasnídat.
Měl jsem křupky s mlíkem a spokojeně jsem papal, když vtom jsem uslyšel rolničky. Šel jsem se tedy podívat z okna, co se děje, a uviděl jsem soba, jak letí s mým dopisem. Zajásal jsem tak nahlas, že mamka hnedka přiběhla s tím, že se něco děje. Nic jsem jí neřekl a šel jsem dojíst snídani.
24. 12. jsem se probudil hrozně natěšený a plný energie. Den mi utíkal pomalu, a když přišel večer, snědli jsme večeři, schovali jsme se za zeď a čekali na zvonek. Táta chtěl jít do obýváku vybrat nějaké CD, ale já jsem ho chytil za ruku a zakázal jsem mu to. V tu chvíli zazvonil zvonek… rozběhl jsem se ke stromku. Plno dárků tam bylo pro mě, pro mamku, pro taťku, dokonce i pro našeho kocoura!
Jedno velké díky, sobe! (Ema Kopecká)
Zasněžená krajina
Ty moje zasněžená krajinko! Vypadáš jako nejčistší oblaka. Tvá přikrývka je jemná a hladká jako nejjemnější hedvábí. Ty malé krystalky se třpytí jako hvězdy na nebesích. V zimě tě zdobí měkká přikrývka, po které sáňkují děti, a mají z tebe radost. Je tě čím dál tím míň, a proto jsi pro mě tak důležitá. Bez tebe by nebylo to pravé kouzlo Vánoc. (Kateřina Svobodová)
-----------------------------------------------------------------------
Je neděle 16. 9. a v 10:30 jedeme do Německa autobusem. Když dorazíme do Limbachu, zjistíme, že budeme spát v chatkách. 17. 9. Dopoledne 1. skupina šla hrát hry a 2. šla na horolezeckou stěnu. Odpoledne přijeli Němci, proto jsme se odpoledne s nima seznámili. 18. 9. Jedna skupina měla dopoledne biatlon a druhá měla společenské hry s Němcema. Odpoledne se to vyměnilo. 19. 9. Dnes jsme měli celodenní výlet společně s Němcema. Ráno jsme vyrazili na cestu. Nejdřív jsme jeli na sáňkařskou dráhu. Potom jsme se jeli podívat na skokanskej můstek pro lyžaře a nakonec jsme jeli na dvě hodiny do aquaparku. Večer jsme grilovali maso. 20. 9. Dopoledne 1. skupina malovala a 2. hráli hru s Němcema, odpoledne se to vyměnilo. Večer jsme měli disco. 21. 9. Je ráno a my balíme a odjíždíme zpět do Prahy. (Honza Ferenc)
V neděli dopoledne jsme vyrazili do Německa. Po cestě jsme měli jenom jednu zastávku, což bylo na hranicích. (pozn. Pak ještě jednu po 4 hodinách cesty.) Tak kolem 16:00 jsme přijeli do města Limbach. Vyndali jsme si kufry a pak se šli rozdělovat. My kluci jsme se nemohli shodnout, kdo bude s kým, tak bylo losování. Byl jsem na pokoji s Leem a Kubou Dostálem. Tak jsme si vybalili a šli jsme na písek hrát kradení ocásků. A potom se hrála přehazovaná. Na večer jsme šli na večeři a tam jsme si dělali svoji vlajku na dveře a pak se rozděloval tajný přítel. Tajný přítel byl o tom, že sis vylosoval spolužáka nebo učitele a tomu jsi musel dělat celý výlet radost. Já si vylosoval paní učitelku Poláčkovou. Za chvíli jsme šli na pokoje a šli jsme spát. Další den jsme šli v 7:15 na rozcvičku, pak jsme přiběhli, šli jsme na snídani a po snídani jsme se rozdělili do dvou skupin, ta moje šla do tělocvičny. (Kuba Kratochvíl)
Už jsme tu asi čtyři dny a Němci se s námi nebaví. Proto jsme se rozhodli vzít situaci do svých rukou a začali jsme se bavit s těma nejdivnějšíma, ale tak aspoň něco. Marco byl jeden z prvních, se kterým jsme se začali bavit. A postupně jsme se bavili s dalšíma, až jsme o všech zjistili, že jsou divný. Kromě Marie, která je jedna z nejlepších kamarádek. (Ema Kopecká, Bára Králová)
Ach jo, tam to bylo krásný. Bydleli jsme někde uprostřed lesa. Když jsme šli na rozcvičku, viděli jsme pole, které vedlo bůhví kam. Kvůli tomu, že jsme byli v lese, ten vzduch byl příjemný a chladný. Ráno, když jsem se probudil, vždycky na mě svítilo sluníčko. A většinou tam bylo hezky, jen jeden den pršelo. Bylo to tam skvělý a líbilo se mi tam, rád bych se vrátil. (Evžen Kresan)
První den, kdy jsme odjeli,
jsme byli rádi, že jsme přijeli.
Druhý den jsme na stěnu vylezli
a pak nás pokousali komáři zlí.
Třetí den jsme se s Němci seznámili
a zjistili jsme, že jsou milí.
Čtvrtý den jsme se svezli na bobové dráze,
vůbec jsme ji ale nekoupili draze.
(Lucka Plachá, Maruška Plichtová)
16. 9. vyrazili jsme,
okolo 17:00 přijeli jsme,
ubytovali se krásně,
vychutnali si básně.
Ranní rozcvička začíná,
ale ne… běh a cvik nás čeká.
Snídaně, oběd, večeře,
vše připraveno z čisté duše.
Ach, ten čas rychle utíká,
i řeka pomaleji odtéká.
Nastupuje poslední den,
rozloučení se s přírodou
a vítání se s Prahou.
Nikomu se nikam nechce,
poprosit čas, vrátit se zpátky lehce.
Změnit už nic nejde,
no, sbohem krásná země.
(Julča Maliuta)
Odjezd do Německa
Ráno autobus přijel k nám,
řidič na nás zamával.
Nastupte, ať jedem hned,
projedeme celý svět.
Kufry už se nakládají,
opozdilci přibíhají.
Ondra vyndal čokoládu,
Evžen ji hned zavětřil,
vzal si ji a rval do chřtánu,
Ondra se mu na krk pověsil.
I když nezachránil čokoládu,
aspoň dostal Evžen ránu.
A jak to bylo dál?
Celý den bych vám vykládal,
ale teď se musí jet,
těšíme se na výlet.
Ahooj!
(Ondra Dostál)
| ZŠ Břečťanová | skola@zsbrectanova.cz | (c) 2019 Jan Slabý - IT Market All right reserved |